Rozhovor s Al Da Biancem II.: „Jenom jestli ještě dnes umějí a chtějí lidé číst?!“

Již druhý rozhovor se spisovatelem, který je plný elánu a srší nápady, o čemž vypovídají jeho dva tituly. Básnická sbírka ... a vítr chytit za pačesy a pohádková kniha Jak pejsek a kočička pěstovali buřty. Více informací se dozvíte na oficiálních stránkách aldabianco.eu. Přečtěte si i první část rozhovoru, ať o nic nepřijdete.

Blíží se závěr soutěže Vánoční hnutí, ve kterém si můžete vybírat ze 101 románů! Stačí jen málo, vybrat si, sdílet a těšit se, jestli vám pod stromečkem přistanou vytoužené tituly! I tento spisovatel pro vás do soutěže věnoval svá díla!

V čem je rozhovor ojedinělý? „Za Aldu odpovídal jeho dlouholetý přítel, vydavatel a tiskový mluvčí Aleš Bílý.“

Archiv projektu

Vaší novinkou je pohádková kniha. Tak trochu jsem něco takového očekávala, protože se věnujete především tématům pro děti. Ovšem překvapil jste mě tím, že jste se rozhodl svým titulem prakticky poctít spisovatele Čapky a vytvořil jste tak několik příběhů právě na motivy jejich děl. Co vás k tomu vedlo? 

To je lehká otázka, ale opravdu těžká odpověď. Nejdřív bych chtěl poukázat na to, že naše první kniha i přes Zojčiny obrázky není vůbec knihou pro děti! A teď k těm Čapkům. Já vlastně znám některá díla bratří Čapků odmalička. Jasně – první byli pejsek s kočičkou, později pan pošťák Kolbaba, ještě později to byly Povídky z kapes, Obrázky z domova, ve škole jsme měli na chodbě i několik obrazů Josefa Čapka. A pak jsem se setkal s jedním úžasným dílem Karla Čapka na prknech Národního divadla, kde jsem jako komparsista spolupracoval na Nové scéně s paní Hlaváčovou či tehdy mladinkou Vilmou Cibulkovou a s pány Rudolfem Hrušínským, Josefem Vinklářem, Petrem Štěpánkem, Vladimírem Brabcem a dalšími v geniální hře Věc Makropulos. A pak jsme se ze Stověžaté odstěhovali do míst, kde se bratři Čapkové narodili a vyrůstali, což jsem vzal jako inspiraci k přečtení jejich téměř kompletního díla. A tehdy jsem opravdu pochopil jejich genialitu! Vždyť třeba R.U.R. nebo Válka s mloky jsou stále aktuálnější! A v roce 2013 jsem četl Jonášovi a Zojce před spaním úchvatnou knížku Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce. Po jejím dočtení se děcka dožadovala pokračování. A tak jsme tedy společně začali spřádat nové příhody oblíbených postaviček. A stěžejní myšlenku – vypěstování buřtů – nám trochu vnutila sousedovic kočka, která nám při přípravě ohýnku na opékání odnesla celý věnec nestřežených buřtů. Ta pelášila a buřty se za ní vlnily jako had! Takže buď Zojku, nebo Jonáše napadlo, že bychom si měli nové buřty na opékání vypěstovat na zahradě, nejlíp na stromě buřtovníku. A když už pejsek a kočička bratry Čapky znali, proč by se jim nemohli občas zamíchat do života? A tak jsme si pohádky vyprávěli a děti je chtěly znovu opakovat, což pro mne bylo nadlidským úkolem, takže je znovu vyprávěli společnými silami Jonáš a Zojka mně a já jsem je později zapsal do počítače. A pak jsem jim slíbil, že když k našemu povídání nakreslí nějaké pěkné obrázky, tak si jednou vydáme knihu. A letos, v roce 130. výročí narození Josefa Čapka a 89 let od vydání Povídání o pejskovi a kočičce, nám to přišlo ideální na pejska s kočičkou a jejich autora zavzpomínat, protože sliby se mají plnit! A nejenom o Vánocích!.

Mají Viola Zoe a Jonáš v oblibě právě jeho pohádky, nebo jakým dětským příběhům dávají přednost?

Naše děcka milují všechny pohádky – od malička posloucháme nedělní pohádky na Dvojce a Hajaju a samozřejmě i sobotní rozhlasové hry – milují třeba hru Bratři Lví srdce na motivy knihy Astrid Lindgrenové. Ostatně Děti z Bullerbynu také znají nazpaměť. A také Hobita a Krále prstenů a Harryho Pottera. My totiž nemáme doma televizi, takže nám zbývá víc času na poslech rozhlasu a čtení před spaním. A možná proto jsou jejich obrázky plné fantazie. Teď ovšem už se zatajeným dechem poslouchají před spaním čtení z knihy Odkaz dračích jezdců…

Kniha s pohádkovým názvem Jak pejsek a kočička pěstovali buřty obsahuje mimo povídek také písničky, což je trochu nestandardní. Proč jste se rozhodl přidat je jako bonus?

My si myslíme, že zpěv patří k té nejniternější lidské potřebě! Moje babička i moje maminka si při práci často zpívaly. I já s bráchou jsme spoustu času prozpívali – ne vždycky sice k radosti sousedů, ale s chutí. A pokud se rozhlédnete kolem sebe, přijde mi, že se lidé stále méně smějí a také stále míň zpívají. A tak si s dětmi zpíváme (ony navíc zpívají i v červenokosteleckých sborech Hvězdičky, Sluníčko a Červánek a v lidovém dětském tanečním souboru Hadářek) nejenom to, co slyšíme z rádia, ale také lidové písničky a před spaním ukolébavky. A občas také zhudebníme nějaký Aldův blábol či nápady našich děcek i jejich maminky. A protože se nám ty písničky líbí a rádi je zpíváme, nabídli jsme je i našim čtenářům. A je třeba dodat, že do not je zapsal Jonáš, který vedle tenisu hraje také krásně na flétny.

Zdroj: aldabianco.eu

O autorovi se čtenáři na stránkách www.aldabianco.eu dozví zajímavé, avšak zřejmě vymyšlené informace. Poměrně dlouhý text zobrazuje nejen vás, ale i vaše předky. Proč jste se rozhodl tímto způsobem navnadit/odradit své čtenáře? Máte v plánu zůstávat i nadále tajemný? 

Vidím, že jste rozkryla náš absolutně nekorektní dezinformační web. Jsme schopni rozeznat své sny od skutečnosti? Tady nejde o tajemno! Tady jde o to, že život je ve své podstatě veselý, když si ho takový uděláme. A každý z nás má před sebou nekonečné množství možných budoucností a v sobě možná i několik svých druhých já (alter ego), kterým často (hloupě!) nedáváme prostor pro život. Já jsem Aldovi jeho život umožnil…

Koho a čím si myslíte, že vaše tituly osloví nejvíce? 

Podle mne osloví každého čtenáře, který se rozhodne si je přečíst. Zatím nám nikdo ani jeden výtisk nevrátil a sem tam dokonce někdo obětuje kus svého drahocenného času a napíše nám na stránku hodnocení! Tisíce děkovných dopisů to sice nejsou, ale potěší!

Proč jste se rozhodl vydávat samonákladem? Nezkoušel jste oslovit nakladatelství?

Za tím zase stojí má vrozená hrdost (nerad žebrám) a lenost – nikde v blízkém okolí jsem nenarazil na žádného nakladatele, natož na takového, který by chtěl utopit své peníze v takhle riskantním podniku. A dál se mi chodit nechtělo…

Zdroj: Archiv projektu

Je něco, k čemu vám v literární oblasti chybí odvaha? 

My vlastně neděláme literaturu – my si (a v případě první knížky i jiným) plníme sny a sliby. Vítr jsem málem nevydal, i když už byl skoro připravený, jen proto, že jsem navštívil prodejnu knih a zjistil, kolik tun knížek tam mají v regálech. To pozdrželo vydání o celý rok, dokud mi během tří měsíců neodešli do Nangialy dva z nejbližších přátel, kteří mě k vydání knihy Aldových blábolů už léta přemlouvali. A já jsem pochopil, pro koho musím Vítr vydat a že když budu ještě chvíli váhat, nebude ho mít kdo číst! Odvaha je pouhá schopnost překonat strach, obavy i pochybnosti své i těch okolo Vás.

Můžeme se těšit, že nás i příště překvapíte něčím jedinečným, nebo máte obavu, že vám už dochází nápady, jak své čtenáře oslňovat?

Nápady? Nápadů je přece všude dost! Jenom síly docházejí… Alda má napsány (zapsat jsem to musel zase já!) dvě zajímavé novelky, už od 11. září 2001 asi do půlky rozepsaný román, asi 2000 básní a písňových textů, pár desítek vlastních písniček. A tak nejspíš překvapíme čtenáře tím, že už je nebudeme dráždit a ušetříme jim čas. Ale kdo ví? Nikdy neříkej nikdy! Možná až se zase najdou nějaké zbytečné peníze a síly…

Zdroj: Archiv projektu

Co si myslíte o našem projektu Podpora českých autorů?

Každá akce, která bude propagovat české autory a s nimi i českou kulturu v tomhle dnešním marastu, je úžasná! Tak Vám moc držím palce, ať se Vám povede lidi upozornit na zajímavé domácí projekty, ve kterých často jejich autoři opravdu nesou svou kůži na trh! Jenom jestli ještě dnes umějí a chtějí lidé číst?! A jestli dokáží číst i to, co je mezi řádky… Jezdívám teď hodně vlakem a dívám se po spolucestujících. Velká část mladých stráví cestu se sluchátky na uších a prsty na dotykových obrazovkách svých mobilů, někteří ťukají do notebůku, někteří si povídají, někteří spí a tu a tam někdo vytáhne knížku a čte si. Jde většinou o zralejší dámy či starší pány, ale občas i mladší ženy…