Rozhovor s Pavlem Sebastianem Huškou: „Věnování v knize, to je ten nejmenší projev vděku.“

Pavel Sebastian Huška je básník, který do svojí básnické sbírky Vlny zakódoval velké množství negativních, ale i pozitivních emocí. Na povrchu vás zaujme melancholie, ale v hloubi vás básně mile překvapí a pohladí po duši. Mnohem více se o knize dozvíte v recenzi. Užít si však můžete i ukázku složenou ze tří působivých básní, která vám autorův styl zajisté hodně přiblíží.

Zdroj: autorův archiv

Autor sbírky básní je asi pro většinu čtenářů trošku záhadou, a proto jsme se rozhodli položit mu několik otázek, které nám představí nejen osobnost Pavla Sebastiana Hušky, ale také způsob jeho tvoření. Pojďte si vychutnat rozhovor, ve kterém najdete množství zajímavých myšlenek a třeba i nějakou inspiraci pro svůj život.


✴ ✴ ✴



Když se mi dostala do ruky Vaše sbírka básní, snažila jsem se o Vás zjistit nějaké bližší informace, které by mi pomohly při interpretaci. Bohužel jsem se nic bližšího o Vaší osobě nedozvěděla ani na Databázi knih, ani na ČBDB. Mohl byste se nám touto cestou trošku představit?

Jsem příliš malá ryba na to, abych byl běžně známý u takovýchto institucí. I když kniha je samozřejmě zaregistrovaná. Na druhou stranu nepovažuji za nutné šířit o sobě nějaké osobní podrobnosti. Myslím, že troška zdravého tajemství ještě nikoho nezabila. A hlavně, při vší skromnosti myslím, že mé básně stojí spíše za pozornost, nežli má vcelku nudná osoba. Nechť tedy hovoří raději ony…


Máte kromě psaní ještě nějaké jiné koníčky?

Mou největší vášní je určitě hudba. Potrpím si zejména na osmdesátá léta a můj stylový záběr je opravdu široký. Mé srdce ale každopádně bije hlavně pro heavy metal včetně jeho nejtvrdších odnoží. Jsem také velkým filmovým fandou a rád pařím jeden letecký simulátor z období druhé světové války…


Máte poezii obecně raději než beletrii? Co se Vám na básních líbí nejvíce?

Zde je odpověď jednoduchá; poezii nečtu a nikdy jsem ji nečetl. Kdybych měl tedy říci, co se mi na básních líbí, musel bych hovořit o těch vlastních. Chvástání však není mou silnou stránkou…


Když jsme u literatury, čtete rád? Pokud ano, jací autoři patří mezi Vaše nejoblíbenější a proč?

V současnosti čtu bohužel minimálně, nějak mi to nezapadá do rozvrhu. Od dětství jsem přečetl mnoho knih, postupně klasicky od verneovek, přes knihy naučné, válečné, sci-fi, fantasy až po ty duchovně zaměřené. Pak už je to ostatně stejně všechno pořád dokola…

Zdroj: autorův archiv

Kolik let se již aktivně zabýváte psaním? Píšete jen poezii, nebo také prózu?

Od prvních nesmělých pokusů to bude už nějakých třicet let, ale ve skutečnosti šlo vždy jen o určitá tvůrčí údobí s velkými, i mnohaletými pauzami. Věnuji se pouze poezii; vyhovuje mi spíše více kratších, samostatných a uzavřených příběhů, než jeden dlouhý. Na delší tvary bych asi ani neměl nervy…


Na počátku Vaší prvotiny si čtenář může povšimnout zajímavého věnování. Sbírka je totiž věnována Vaší rodině. Z toho vyvozuji, že máte k sobě velmi blízko. Inspirují Vás členové rodiny při psaní? Kde přesně hledáte inspiraci?

Ať chceme či nechceme, vedle zdraví je v životě nejdůležitější rodina, partneři a opravdoví přátelé. To je jediná jistota a záchrana v nekonečnu nejistoty. Pokud si to člověk neuvědomuje, když je šťastný, rozhodně mu to dojde, když mu osud připraví poněkud krušnější chvíle. Ano, každý jsme sám. Ale naštěstí ne úplně. A já na to nezapomínám. Pokud jde například o rodiče, nikdy jim nemůžeme dát tolik, co dali oni nám. A věnování v knize, to je ten nejmenší projev vděku. Existují i lidé, kterým harmonické vztahy či prostředí nebyly dopřány, to jsou pak jiné a smutné příběhy. Nicméně inspirace přichází zevnitř sebe sama, tak jak nitro zpracovává vše, co se jemu a kolem něj děje. Pokud bych měl zmínit umělecké vlivy, v začátcích to byli určitě H.P.Lovecraft, J.R.R.Tolkien, Michael Moorcock a texty písní skupin Bathory, Candlemass a Cathedral. Samozřejmě i jejich samotná hudba a metalová hudba obecně. Pokud jde o mou tvorbu, mám ale snad svůj vlastní styl…


Sbírka vyšla v elektronické podobě v nakladatelství BELETRIS, nepřemýšlel jste o tom, že byste ji vydal i v podobě papírové?

Původní myšlenka byla samozřejmě taková, ale sbírka je poměrně útlá, takže by šlo spíš o sešit. O něco takového knihkupci nemají zájem. Nezanedbatelná je samozřejmě také finanční stránka věci. Formu e-knihy jsem tedy shledal jako přijatelný kompromis…


Jak dlouho jste na sbírce pracoval?

Sbírka vznikla během jednoho z oněch vzepětí během let 2012-2013. Bylo to temné období, ale díky němu je sbírka na světě…

Zdroj: autorův archiv

Kde pracujete na svých dílech? Máte raději klid, nebo vyhledáváte rušnější prostředí?

Obecně mám raději klid. Doma mi ale psaní moc nejde, tam zvláštní inspirace nepřichází.

Ve skutečnosti jsem většinu děl, nebo alespoň jejich kostry, napsal v zaměstnání, během poledních pauz a zcela výjimečně i mimo ně (neříkejte to mému šéfovi!). Nejde ale o nic, co by mě nějak zdržovalo nebo odvádělo od mé práce. To by v tom blázinci ostatně ani nešlo. Jde jen o to, že papír na poznámky je stále v pohotovosti. Když přijde nějaký nápad, jen si jej stručně zaznamenám, a když je později čas a klid, snažím se tyto fragmenty spojit v nějaký smysluplný celek. Múza totiž přichází tehdy, kdy chce ona. A ty hlavní nápady se zkrátka objevují během mé pracovní doby. Sám nevím proč, jindy na mě zřejmě nemá čas. Takže je možné, že prostředí, které podvědomě vyhledávám, je prostředí stresující. Toto zjištění mě samotného v této chvíli příliš neuklidnilo…


Již v samotné anotaci mě zaujala informace, že se prostřednictvím sbírky vracíte zpět ke kořenům klasického básnictví ještě před nástupem moderny. Poradíte běžnému čtenáři, co si má pod tímto sdělením představit? Na co se můžeme při čtení těšit? 

Anotaci má na svědomí nakladatelství Beletris, které těmito slovy sbírku potencionálnímu čtenáři stručně popsalo. Ale já s nimi nemohu než souhlasit. Pokud někdo čte moderní poezii a potom se mu dostane do rukou ta moje, zřejmě mu bude pojem „klasické básnictví“ jasný. Těšit - pokud lze tento termín použít - se můžete na šťavnatou porci temnoty, zmaru, smutku a nekonečné beznaděje, místy lehce fantasy náladu, něco přírodních divů, kapku hororu, špetku esoteriky a trochu té filozofie. Zkrátka život, vesmír a vůbec…


Je nějaká cílová skupina, pro kterou je sbírka určena, nebo si ji může přečíst kdokoliv?

Na nějakou cílovou skupinu jsem při psaní určitě nemyslel. Bližší kniha pravděpodobně bude melancholikům, temným romantikům a prokletým ztracencům, ale jinak si myslím, že si ji může přečíst jakákoli nervově dostatečně stabilní osoba…


Píšete teď něco dalšího? Můžeme se těšit na nějaké další podobné dílo?

V letech 2013-2015, krátce po sbírce Vlny, jsem napsal další sbírku, o jejímž vydání v současné době začínám uvažovat. Jde tentokrát o ještě mnohem temnější záležitost. Tedy nic pro ty, pro které by již Vlny byly příliš depresivní. Potom bych rád dal dohromady a poté i vydal výtah ze dvou starších sbírek z let 1989-1998. To by byl, pokud Prozřetelnost dovolí, výhled do nejbližších let. Tedy pokud se mezitím svět nepropadne do nicoty, abych uzavřel alespoň trošku optimisticky…



Komentáře