Rozhovor s Markem Dvořákem: „Snažil jsem se moc nedivočit a udělat příběh v podstatě jednoduchý a srozumitelný.“

Recenzi na povedený debut z pera Marka Dvořáka jste si u nás na webu mohli přečíst už před pár dny. Samotný autor si na nás udělal čas a odpověděl na několik zvídavých otázek, za což mu děkujeme. Dále bychom chtěli poděkovat nakladatelství Epocha, které nám poskytlo recenzní výtisk a tři podepsané tituly do soutěže!

Zdroj: autorův archiv

Už z názvu vaší knihy je patrné, že víra v příběhu bude hrát významnou roli. Proč jste si zvolil toto téma a jaký vztah k víře máte obecně? Věříte v Boha či v nějaké náboženství?

V Boha nevěřím a žádné náboženství nevyznávám, ale celý ten fenomén mě fascinuje. Víra ovlivňuje lidi napříč historií a kulturou a i dnes, v době internetu a létání do vesmíru, vzbuzuje emoce, viz třeba problém migrace. Osobně si myslím, že víra může být užitečná jako osobní morální kodex. Když se ale institucionalizuje nebo začne mluvit do politiky, je zle.

Hlavní hrdina je lehce rozporuplná osobnost. Existuje nějaké spojení mezi ním a Vámi, nebo znáte někoho, kdo je Phineasovi podobný?

Žádný konkrétní jedinec předobrazem Phinease nebyl, spíš jsem se snažil, aby byl lidský. V tom významu, že všichni lidé umí být krutí a zbabělí – a přitom třeba nejsou z podstaty zlí. S Phineasem byste si možná dobře pokecali na pivku, což ale neznamená, že se příště nezachová jako hovado. Vlastně, nejspíš by se tak zachoval. No, možná není úplně svatý otec, ale to je tak nějak pointa…

Příběh je vcelku krátký, ale povedený. Bylo obtížné ho sestavit v takovém rozsahu? Nepotýkal jste se s problémem, že jste chtěl zabrousit do určitých aspektů světa a popsat je podrobněji?

Abych byl upřímný, původní záměr byl takový, že Nesvatý otec bude povídka na asi třicet až padesát stran. Jenže to zkrátka nešlo, text tloustl jako vepřík. Na jeho konci už jsem cítil, že bych si rád se světem pohrál trochu víc, ale rámec příběhu už byl daný, takže jsem jej nechtěl uměle natahovat.

Jak vlastně vznikla myšlenka na příběh? Prostě Vás to napadlo nebo tomu předcházela nějaká kontroverzní situace?

Jako první věc vznikla postava. Hrozně se mi líbil archetyp kněze, který má o víře pochybnosti, nechová se jako světec a na své povolání se vůbec nehodí. Potom jsem k němu vymyslel ústřední zápletku. Snažil jsem se moc nedivočit a udělat příběh v podstatě jednoduchý a srozumitelný. Inspirace s žádnou životní událostí nesouvisela. V mém okolí se moc věřících lidí nevyskytuje a žádného kněze osobně neznám. Ještě že tak, bylo by po kamarádšoftu.

Měl jste v názvu knihy jasno už od samotného začátku? A pokud ne, jaké byly první nápady a proč se neujaly?

Původní pracovní označení bylo lakonické „kněz“, protože nějak jsem ten wordový dokument pojmenovat musel. Už ale tak ve třetině práce jsem došel k závěru, že nic výstižnějšího než Nesvatý otec nevypotím. Takže jsem to tak nechal. Jak se říká, dotáhli jsme to tak daleko, takže to teď nezkazíme zbytečným přemýšlením.

Přemýšlíte o pokračování, ačkoliv příběh působí uzavřeně?

Příběh samotný pro mě uzavřený je, ale svět knihy mě pořád láká, baví mě ho rozvíjet. Takže tak půl napůl, uvidíme, co se stane.

Zdroj: autorův archiv

Oslovoval jste i nějaká jiná nakladatelství zaměřená na sci-fi a fantasy nebo byla Epocha jasnou volbou?

Přes kolegyni Martinu Ryškovou z Mfantasy jsem se dozvěděl, že Epocha nabízí příležitost autorům, a když dali vědět, ať pošlu zkušební text, neváhal jsem. Epocha vydává díla lidí, kteří jsou u nás naprostou elitou oboru, ať už je to třeba Kotleta nebo Pecinovský. Měl jsem radost, že s ní mohu spolupracovat.

Máte nějaký vzor fantasy či sci-fi literatury, ať světové nebo české? A proč?

Mám spoustu vzorů a vyjmenovat je všechny je patrně nad mé síly, tak alespoň pár z nich. Vladimír Šlechta a parta kolem Vukogvazdské družiny mi ukázali, že příběh nemusí být obrovitý, aby dokázal zapůsobit. Petra Neomillnerová mě definitivně přesvědčila o tom, že dark fantasy je něco, co chci dělat. Stephen King mě naučil, že civilní část příběhu může být lepší než fantastická. Pavlovský radí, jak nebrat sám sebe příliš vážně, Sapkowski mě nutil studovat reálie. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Momentálně světem hýbe fenomén Hry o trůny. Propadl jste této knižní sérii či seriálovému ztvárnění? Máte nějakého kandidáta na Železný trůn?

To víte, že jsem do téhle pasti taky spadl. Mám přečteno i zkouknuto úplně všechno. Na Železný trůn patří Victarion Greyjoy! Pěkně mě zklamali, že ho nedali do seriálu.

V knize se o Vás dozvídáme, že hrajete deskové a počítačové hry. Které jsou Vaše oblíbené?

Těch je taky spousta. Na počítači hraju nejradši rpg a strategie, spíš rpg, protože na strategie moc šikovný nejsem a kamarádi mě vždycky vyklepnou. Pokud bych měl uvést jednu hru, je to Planescape: Torment, hra s nejlepším příběhem historie. A na stole si zahraju skoro všechno, třeba dneska mě čeká právě Hra o trůny. Vezmu si Greyjoye a ostatní rody budou brečet. Pokud se ovšem nebudou smát.

Budou mít čtenáři možnost se s Vámi setkat na nějaké knižní události?

Jako většina autorů – alespoň co mám tak pocit – jsem i já nejradši zavřený ve sklepě, takže momentálně nevím. Vlastně, počkejte. V prosinci patrně zamířím na brněnský Fénixcon, takže pokud si chce někdo zkazit dojem, najde mě tam.

Zdroj: autorův archiv

Pokud o vás čtenář hledá nějaké bližší informace, nemá moc šančí zjistit něco podrobnějšího. Přesto se může dočíst, že vystupujete jako recenzent magazínu MFantasy. Naplňuje vás spíše role autora a možnost vyprávět příběhy, nebo role právě toho hodnotitele?

Spíše role autora. Víte, já respektuju každého, kdo píše, a hlasitě kritizovat je mi trochu proti srsti. Naštěstí se mi na recenze dostávají do rukou především opravdu dobré tituly, takže to nemusím dělat moc často. A kvalitní práci pochválím velmi rád.

Díváte se na svůj titul trochu jinak jako autor a jinak jako recenzent nebo tyto dva pohledy od sebe neoddělujete?

Jako recenzent se na svou knížku snažím moc nedívat. Nikdy totiž nejste objektivní, když se jedná o vaše dílo. Snadno se můžete přecenit nebo podcenit. Finální verzi mi tedy brousí moji betačtenáři. Jmenovitě bych chtěl poděkovat Martině Ryškové, Jirkovi Vávrovi, Pepovi Klementovi a Davidovi Navrátilovi, kteří přispěli nejvíce úpravami a poznámkami, ale bylo jich samozřejmě víc. A taky mi dodávali sebedůvěru, když jsem to chtěl celé zapálit i s bytem.

Jestli máme správné informace, tak jste se kdysi zúčastnil i soutěže pro recenzenty, kterou pořádalo nakladatelství Laser-books ve spolupráci s weby zaměřenými převážně na fantasy. Jaká to byla zkušenost?

Byla to vynikající zkušenost a jsem vděčný porotcům, protože každý názor vás posune. Obecně, lidí, kteří by vám v oboru kvalifikovaně řekli, co děláte dobře a co ne, je v mém okolí pohříchu málo. Za každého takového jsem proto rád.

Dnes podobná soutěž už neprobíhá. Většina neprofesionálních recenzentů se učí metodou pokus-omyl. Chybí podle vás v nabídce něco, co by těmto recenzentů pomohlo se zlepšovat? Jak jste na sobě pracoval (nebo stále pracujete) vy sám?

Já jsem měl trochu štěstí, že jsem měl na výšce přísné profesory češtiny a literatury, kteří mi dali jistý teoretický základ. Jinak to bylo vždycky na samouka nebo pomohli kamarádi. Takže ano, chybí, a je to přesně něco jako Soutěž recenzentů. Na druhou stranu, těžko profíky nutit dělat něco, z čeho nic nemají. Pokud se objeví někdo, kdo ten projekt obnoví či založí podobný, budu mu fandit.

V databázi knih může čtenář pod vaším jménem objevit také dvě knihy memoárů o českém hudebním páru Eva a Vašek. Jde o špatné zařazení nebo jste skutečně debutoval s titulem: Eva a Vašek. Co Čech, to muzikant?

Tohle je celkem srandovní příběh! Knížky jsem skutečně psal já. Václav Ševčík alias Vašek totiž bydlí pár baráků od rodného domu a já mu na škole chodit brigádně dělat něco jako copywriting. A když si všiml, že mi to celkem jde, zadal mi na zakázku napsat tyhle knížky. Byla to výborná brigáda a příležitost se vypsat, takže ačkoliv se uměleckým vkusem s panem Ševčíkem příliš nepotkáváme, byl jsem rád, že můžu dělat v oboru. Za debut to ale nepovažuji a ani se necítím jako autor, abych byl upřímný. Pro mě autorství totiž znamená psát něco svého, vymýšlet zápletky a postavy, ne přepisovat diktované příběhy. Spíš jsem se vnímal jako editor.

Co plánujete teď? Máte už rozpracovaný nějaký další příběh, nebo se budete věnovat spíše propagaci Nesvatého otce?

To víte, že mám. Jakmile jsem odeslal finální verzi knihy, rovnou jsem začal pracovat na něčem dalším. Člověk nesmí vyjít ze cviku.