V tomto soutěžním týdnu máte možnost vyhrát pohádkovou knihu Překvapení skřítka Modrovouska, kterou vydala autorka Markéta Vítková. Rozhodla se vás obdarovat, což je velmi krásné gesto a já věřím, že spousta rodičů, kteří touží mít pro své ratolesti hezký příběh, bude nadšených.
Máte zájem o autorce a jejích dílech zjistit víc? Přečtěte si rozhovor s Markétou Vítkovou!
Za poskytnutí úryvku i krásných ilustrací děkujeme autorce Markétě Vítkové.
Máte zájem o autorce a jejích dílech zjistit víc? Přečtěte si rozhovor s Markétou Vítkovou!
Za poskytnutí úryvku i krásných ilustrací děkujeme autorce Markétě Vítkové.
Již staletí shlíží na Hradec Králové vysoká, hrdá Bílá věž se zvonem Augustinem ve svém nitru. Pro mnohé je věž symbolem města a láká obyvatele od dětských střevíčků k vystoupání po více než 200 schodech na svůj vrcholek.
„Překvapení pro děti, to budete koukati!
Překvapení pro děti, to budete koukati!“
Tak toto se stále dokola ozývalo jedné noci do nočního ticha nedaleko Bílé věže. Ptáte se, odkud a co to má znamenat? V blízkosti věže na půdě jednoho z krásných domů bydlel skřítek Modrovousek, jemuž do daleka svítily jeho modré vousy. Měl rád různá překvapení a miloval děti. Stále přemýšlel, koho by mohl příjemně překvapit. A jednoho dne dostal nápad, děti přece zbožňují čokoládu… Začal se spokojeně smát pod svými modrými vousy a pobrukovat si: „Překvapení pro děti, to budete koukati!“ A přitom si nachystal kotlík a začal do něj přidávat různé nasušené bylinky, kterých měl ve svém půdním obydlí velké množství. Přihodil například dobromysl, levanduli, ale i kopřivu. A dál si pobrukoval: „To budou ale koukat…“ Znát všechny ingredience, které nakonec přidal do kotlíku, by bylo nad lidské síly a navíc je to tajemství!
V kotlíku to chvílemi syčelo, chvílemi bublalo a občas to z něj silně zazářilo. Ještě že kolem nešel zrovna žádný opozdilec, jinak by mohl skřítka a s ním i jeho tajemství podle světla odhalit. Nakonec bylo dílo hotovo a v kotlíku čekal na svou práci hustý zelenavý kouzelný lektvar. Modrovousek si ho nabral do baňky, kterou někdy nosil na krku a vydal se s úsměvem ven.
Zamířil k Bílé věži. Stoupl si před její vchod a spustil tajné zaklínadlo: „Šmidli, fi dli, modré tydli!“ Pak namočil prsty do baňky, zeleným lektvarem nakreslil na tři přístupné stěny věže tajemné ornamenty a pomyslel si: „Už se těším na zítra, nesmím zaspat!“ Otočil se a rychle běžel domů pořádně se vyspat.
Město se začalo probouzet s prvním svítáním. Pomohli k tomu i malí zpěváčci, kteří usilovně cvrlikali na větvích a na střechách. První šel po náměstí učitel ze základní školy, který nemohl dospat, a tak vyrazil dříve než jindy. Chtěl si zkontrolovat, kolik je hodin. Pohlédl na hodiny na Bílé věži a v tu ránu se zastavil. Nevěřícně koukal na věž. Stála tam v celé své parádě jako vždycky, ale celá byla ne z pískovce, ale z čokolády! Modrovousek se tuze pletl, když si myslel, že udělá radost z čokolády! Modrovousek se tuze pletl, když si myslel, že udělá radost. Udělal ji totiž nejen jim, ale i mnohým dospělým. Například právě pan učitel byl odjakživa milovníkem čokolády, a tak neváhal běžet po všech schodech až na vrcholek věže a začít se do ní s chutí zakusovat. A proč běžel až nahoru, když se mohl zakousnout do zdi hned u chodníku? No přece, kdyby začal věž okusovat odspoda, mohla by brzy spadnout. A být zasypán takovou Bílou věží, přestože čokoládovou, to by nebyla legrace.
Pan učitel si tak pochutnával, že ačkoliv vyrazil z domova velice brzy, málem přišel pozdě do školy. Ale vůbec by to nevadilo, protože toho dne hodně tříd ve školách zelo dlouho prázdnotou. Po panu učiteli objevili čokoládovou obří lahůdku i děti a další kolemjdoucí. Zpráva o věži z čokolády se městem šířila jako lavina a brzy bylo kolem věže i na věži jako na posvícení. Protože bylo hodně mlsounů a ve věži málo místa pro všechny, ti nahoře shazovali dolů kousky pro mlsaly, kteří se na věž nedostali. Jak dlouho myslíte, že mohlo trvat, než se snědla celá věž? Bylo to rychleji, než by mohl kdo čekat.
Každopádně, děti, nebylo by vám ale smutno, kdyby z Hradce Bíla věž celá zmizela? Bylo, viďte! Mně také. Ale nebojte se, Modrovousek nechtěl, aby město přišlo o svoji vysokou krásku. Myslel při vaření svého lektvaru i na to, co dělat, až se celá věž sní.
Druhý den opět za svítání na prvního kolemjdoucího a pak i na ty další čekalo zase veliké překvapení. Bílá věž byla zpátky, jako kdyby se vůbec nic nestalo. A skřítek Modrovousek už znovu vymýšlel, jak někoho potěšit.
Text © Markéta Vítková
Ilustrace © Markéta Vítková
© Občanské sdružení Pro Sedlčansko a Královéhradecko, 2013
Text © Markéta Vítková
Ilustrace © Markéta Vítková
© Občanské sdružení Pro Sedlčansko a Královéhradecko, 2013
Komentáře
Okomentovat