Věřím, že vám neunikla soutěž autora Martina Drtiny o tři výtisky románu Ve zdech s věnováním! Právě k této příležitosti bych vám ráda dala možnost se do fantasy románu trochu začíst. Mám pro vás knižní úryvek, který vás třeba navnadí k přečtení celého díla! :o)
Měla jsem možnost dílo recenzovat a musím uznat, že nápad je opravdu originální. Nikdy by mě nenapadlo, jaký svět může za zdmi existovat. Více v recenzi...
 |
| Zdroj: Martin Drtina |
Lilly zavřela oči a nechala je tak několik vteřin. Potřebovala si totiž přivyknout na tmu, ve které se teď nacházela. Trochu světla sem sice proudilo přes špinavé kulaté okénko ve stropě, ale ne dost na to, aby zjistila, kde se to vlastně nachází.
V Archivu byla vůbec poprvé. Její otec ji tam nikdy nepustil. Říkal, že je to příliš nebezpečné procházet se lidem ve snech. Tvrdil, že jediný, kdo to dokáže, je správce Lou. Nikdy jí ale nevysvětlil proč. Možná by jí to řekl, kdyby se ho na to zeptala, a Lilly se teď proklínala, proč to neudělala. Ale i tak jí přišlo divné, že je Archiv s Richardem rozdělil. To by se podle všeho stávat nemělo.
Její oči si už přivykly na tmu a Lilly ke svému zděšení zjistila, že se nachází ve stísněné hrobce. Zatuchlý vzduch naznačoval, že už tu dlouho nikdo nebyl. Za sebou měla masivní dubové dveře, a když se je pokusila otevřít, ani se nehnuly. Přímo před ní ležela na podstavci stará zaprášená rakev pokrytá pavučinami. Lilly z ní dlaní setřela prach a všimla si, že je na ní vyrytý velký kříž. Rozhodla se, že ji nebude otvírat a raději se zaměřila na stěny hrobky.
Všimla si, že v černých stěnách, tvořených kamennými kvádry, jsou zabudované čtvercové desky, a když se na ně podívala zblízka, dokázala na nich přečíst jména a data. Došlo jí, že za těmi deskami se nacházejí rakve s těly nebožtíků.
„Lou?“ zavolala a její hlas jí v tiché a stísněné kobce přišel neuvěřitelně silný.
Náhle si všimla, jak po ošoupaných kamenech na podlaze přeběhl nějaký stín. Byla to velká krysa, která se vprostřed místnosti zastavila, posadila se a zkoumala Lilly svýma podivně rudýma očkama. Natáčela přitom hlavu na stranu. Po pár vteřinách jí asi došlo, že Lilly nebude nijak zajímavá a několika rychlými skoky dorazila k jedné z desek ve zdi. Lilly si všimla, že je deska prasklá a krysa v té prasklině zmizela. Ještě chvilku z díry koukal její tlustý ocas, pak sebou několikrát mrsknul a potom ho pohltila temnota hrobky.
„Lou, slyšíš mě?“ zkusila to znovu Lilly, která ze všech sil bojovala s narůstající panikou. Dobře věděla, že jí otec jednou říkal, jak se po Archivu pohybovat, ale teď si na to nemohla vzpomenout.
„Lou tu není,“ ozval se najednou syčivý hlas a Lilly sebou škubla. Uvědomila si, že vychází z temnoty za prasklou deskou, ve které zmizela ta krysa.
„Lou ti nepomůže,“ ozval se jiný syčivý hlas z druhého konce hrobky. Tenhle zněl ale nějak tlumeně, napadlo Lilly, která se okamžitě podívala směrem, z něhož hlas přišel. Pohled jí opět padl na kamennou desku. Ať už mluvil kdokoliv (nebo cokoliv), musel být uvězněný ve zdi hrobky.
„Kdo jste?“ vykřikla Lilly, která už ve svém hlase nedokázala skrývat paniku.
„My jsme ti, co byli, Lilly,“ ozvalo se z prasklé desky.
„My jsme ti, co jsou, Lilly,“ ozvalo se zpoza jiné desky.
„My jsme ti, co budou, Lilly,“ přidal se nový syčivý hlas.
„My jsme ti, co vědí,“ připojil se do vysvětlování čtvrtý syčivý hlas.
„Nechte toho!“ nakázala jim vyděšená Lilly, která se teď vprostředku hrobky točila dokola a očima přejížděla z jedné desky na druhou. „Lou se o tom dozví a pak uvidíte!“ zkusila jim trochu vyhrožovat.
„Lou se o tom nikdy nedozví,“ odpověděl jí syčivý hlas. „Ty tu s námi totiž zůstaneš navždy.“
„Ano, budeme si spolu hrát,“ přidal se další hlas.
„Užijeme si plno zábavy, Lilly,“ zasyčel třetí hlas a pak se zasmál jako had.
Lilly si všimla, jak se v puklině v první desce něco hýbá. Na zeď kobky se z temnoty vynořila dlouhá tenká chlupatá pavoučí noha. Pak ji následovala další a další a další, až se na zdi vedle praskliny usadil obrovský chlupatý pavouk s šesti očima a velikými kusadly.
„Posíláme ti kamarády, Lilly,“ prohlásil syčivý hlas.
„Ano, aby ses necítila tak sama,“ dodal druhý hlas.
A pak se z pukliny vyhrnula do kobky záplava pavouků, švábů, červů a žížal.
Komentáře
Okomentovat