Rozhovor s autorkou Hanou Hindrákovou: PŘÁLA BYCH SI NAPSAT I NĚCO POZITIVNĚJŠÍHO.

Díky spolupráci s Hanou Hindrákovou jsem objevila knihy, které bych nečekala, že mě osloví. Její bibliotéka je plná dojemných příběhů, týkající se tabuizovaných témat. Není to lehké čtení, ale rozhodně zaujme a otevře oči.

Thriller Lovci lebek ve spolupráci s Jiřím Johánkem zavádí čtenáře do českých ulic plných nebezpečných individuí. Byla jsem překvapená, co všechno v sobě dílo skrývá a jak některé situace dokážou až zamrazit...  Děti nikoho, dojemný román inspirovaný skutečností, si mě získal opravdu neočekávaně. Nikdy jsem podobné knihy nečetla, a nevěřila bych, že se mi tato kniha natolik vryje pod kůži. Na malé hrdiny rozhodně nezapomenu a myslím, že spoustě lidem dílo ukáže realitu tak, jak ji neznají.

To samozřejmě nejsou všechna díla této autorky! Na webové stránce Hindrakova.cz naleznete širší informace a můžete si také přečíst informace o autorce, která založila neziskovou organizaci Fair, z. s. Na profilu Hany Hindrákové se dozvíte také ty nejčerstvější novinky. Třeba právě o novém románu Smrtící byznys, který vyjde v září 2017.

Velmi děkuji české spisovatelce Haně Hindrákové za rozhovor a fotografie, který věřím, že vám její díla více osvětlí a pokud váháte, protože máte pocit, že třeba nejsou pro vás, riskněte to. Věřím, že si vás získají tak jako mě. :o)

Pokud se nepletu, napsala jste již osm knih. Která je vám nejbližší?

Mám vždycky nejradši tu poslední, protože mi přijde nejlepší. Takže nyní je to Smrtící byznys.

Zdroj: Hindrakova.cz

Jaké dílo se vám psalo nejhůře, protože vás třeba emotivně ovlivňovalo a které naopak snáze? 

Nejhůře se mi psala asi Očarovaná, kde jsem se vypisovala z předčasné smrti mého táty. Nejsnáze asi Karibu Keňa, protože to byla má první kniha.

Podle informací na Vaší webové stránce Hindrakova.cz pracujete na románu Smrtící byznys. Jak psaní pokračuje? 

Právě dokončuji čtvrtou verzi a pak odešlu román do nakladatelství.

Kdy se mohou čtenáři těšit na Vaše nové dílo? 

Smrtící byznys vyjde v polovině září.

Mohla byste nám své dílo trochu přiblížit? Co čtenáře čeká v novém thrilleru? 

Kniha vypráví příběh Ellen Hradecké, která přijíždí do Ugandy, aby tam společně s doktorem Michaelem Lewisem pracovala na klinice jako zdravotní sestra. Na ugandské klinice dochází k podezřelým úmrtím dětí na malárii. A pak jednoho dne najde Ellen na klinice deník doktora Ogota, který před časem záhadně zmizel a dozvídá se šokující věci. Léky na malárii obsahovaly toxické chemikálie a jedy. Ellen kontaktuje Organizaci pro boj s falešnými léky a začíná spolupracovat s Rebeccou Mutule. Ve falešných lécích nehraje hlavní roli jen čínská mafie, ale i vysoce postavení úředníci z Ministerstva zdravotnictví. Důkazy mizí a lidé, co měli s falešnými léky něco společného, záhadně umírají. Ellen, Michael a Rebecca vědí, že nyní jsou na řadě oni. Začíná boj o jejich život. Nemohou nikomu věřit a žádné místo už pro ně není bezpečné. Podaří se jim zastavit smrtící byznys, nebo mu obětují život?

Jaké vaše dílo je podle vás pro čtenáře nejkýženější a těší se nejlepším ohlasům? 

Prozatím to jsou Děti nikoho.

  

Nevyhýbáte se tabuizovaný tématům, jako jsou incest, pedofilie, drogy, prostituce apod. Vždy jste byla rozhodnutá odkrývat čtenářům i tu horší stránku života a otevírat jim oči nebo byste si přála napsat i pozitivnější romány, ve kterých se nic takové neobjevuje? 

Já hodně tíhnu k těžkým a silným tématům, aniž bych sama věděla proč. Přála bych si napsat i něco pozitivnějšího, ale to se mi zatím nepodařilo. Třeba někdy v budoucnu.

Co vás inspirovalo k sepsání románu Lovci lebek?

S námětem románu mě oslovil plzeňský policista pan Johánek.

Jak probíhala spolupráce se spoluautorem thrilleru Lovci lebek Jiří Johánkem? 

Naše spolupráce byla zpočátku poklidná a s postupem času se stávala živelnější.

Proč jste si vybrala právě české prostředí, když většina vašich knižních příběhů se odehrává v zahraničí? 

Byla to pro mě výzva, zda dokáži napsat něco jiného než román z afrického prostředí. Jsem ráda, že se to podařilo, nicméně další romány budou zase z afrického prostředí.

Děti nikoho jsou velmi oslovujícím literárním dílem a musím říct, že mě kniha doslova omráčila. Jak jste se vlastně k těm emotivním příběhům dětí dostala? Z vyprávění nebo jste s malými hrdiny mluvila? 

K napsání této knihy mě inspiroval příběh mého keňského přítele Davida, který vyrostl na ulici. Další příběhy dětí jsem si sice vymyslela, ale v Keni takových dětí najdete stovky.

Sledujete jejich osudy i nadále? Neplánujete pokračování tohoto díla, kde by se odkryly i další dětské osudy?

S Davidem jsem průběžně v kontaktu. Až dokončím Smrtící byznys, tak zvažuji, že bych se pustila ještě do jedné knihy s tématikou dětí ulice. Myslím si, že v knize Děti nikoho jsem plně nevyužila potenciál tohoto tématu. V podstatě už mám připravený námět a postavy jsem zpracovávala dle osudů skutečných dětí ulice, které mi prostřednictvím keňských neziskových organizací vyplnily detailní dotazníky týkající se jejich života.

Je nějaká postava v románu Děti nikoho, na kterou nezapomenete? 

Určitě, je to postava Davida, která byla nejvíc inspirovaná skutečností.

Román Děti nikoho byl také přeložen do angličtiny. Jak zahraniční čtenáři přijali Vaši knihu? 

Zatím mám samé kladné ohlasy a nejvíc si vážím těch z Keni. Přece jen jsem psala o jejich zemi… a zatímco já jsem ji navštívila pětkrát, oni tam žijí celý život.

Je nějaký rozdíl mezi ohlasy českých a zahraničních čtenářů? 

Prozatím mi přijde, že čeští čtenáři jsou více kritičtí, ale to také souvisí s tím, že českých ohlasů mám výrazně víc než zahraničních.

Co si myslíte o našem projektu Podporujeme české autory?

Myslím si, že je to velmi zajímavý projekt a přeji mu do budoucna mnoho úspěchů.