Recenze: DĚTI NIKOHO (Hana Hindráková)

Dojemný svět inspirovaný skutečností

Moje milá dceruško, až budeš číst tohle psaní, já už dávno nebudu na světě. 

Za recenzní výtisk děkuji autorce Haně Hindrákové
Chci zakoupit román Děti nikoho

Neměla jsem o románu tu správnou představu, a bála jsem se, že pro mě bude těžké jej vůbec dočíst. Ale samotnou mě DĚTI NIKOHO (mimochodem nápaditý a víc než hodící se název) překvapily a to tím nejlepším způsobem. Dílo jsem si zamilovala, ačkoliv nepatří mezi knihy, které bych obvykle četla. 

Styl psaní je vyprávění, které je okořeněno o působivé popisy. Samotné líčení děje je silně přirozené a čtenář ani netuší, jak rychle se začte - u mě to byla hned první strana! Styl je totiž úderný, působivý a plný emocí. Hana Hindráková se zbytečně nerozepisuje, ale o to víc přirozeně a čtivě kniha působí. 

Román neobsahuje kapitoly, ale několik částí, které se dělí na různě dlouhé texty, poukazující na několik hlavních postav knihy. Díky tomu, že jsou tyto části krátké, je také kniha čtivější.

Velkým plusem je, že každá část, týkající se hrdinů, je nadepsána místem, ve kterém se postava nachází. Ačkoliv většina čtenářů tato neobvyklá prostředí znát nebude, určitě ocení tuto pomoc při orientaci v textu. 

"Joy, uvědom si, co je to za děti. Takových si nesmíš všímat. Jsou plné nemocí. Páchnou. Kradou. Jako všichni ze Slumu." 

Joy je šestiletá dívka, pocházející z velmi dobré rodiny. O finance nemá nouze, přesto už od svých šesti let pomáhá na při sklizni čaje a baví ji to. Má velmi milou povahu a štěstí, že se narodila právě do své rodiny. Sama si časem uvědomí, co všechno život na ulici skýtá... 

Odek, velitel dětského gangu, starající se o pár dětí, které už nikoho nemají nebo od svých příbuzných odešli, je chlapec, který ví, jak je těžké žít na ulici. 

David je hrdina, jehož příběh je také krásně propletený a on sám toho zažije opravdu hodně. Nebýt přátel, těžko říct, jak by skončil a o co všechno by přišel...

Hrdinů je vícero a střídají se po krátkých úsecích, takže ze začátku čtenář může chvíli tápat, ale po pár stranách se začte. Především díky tomu, že charaktery jsou velmi reálné a upřímné, působí zvláštně a liší se, takže brzy oceníte jedinečnost každého z nich. 

Ubožák, určitě další oběť střetu pouličních gangů. A takhle můžu taky skončit. 

Věrně ztvárněná atmosféra jen dokresluje tragické osudy, nad kterými se nejednomu čtenáři  ustrne srdce. A ačkoliv autorka opravdu vybrala ty nejsmutnější, přesto jsem neměla pocit, že by na mě působily nereálně, ale naopak mě přesvědčovali o své opravdovosti. 

Silně dojemný příběh možná byl lehce přibarvený, ale natolik skvěle sepsaný, že mě nic netlouklo do očí a já neměla pocit, že se se mnou Hana Hindráková snaží manipulovat, aby ze mě vymáčkla emoce. U románu mi umělá srdceryvnost hodně vadí, ale tady ne, vše působilo tak přirozeně až to bralo dech. 

Jelikož jsem viděla dokument o afrických dětech, které skončily na ulici nebo žily v takové chudobě, že neměly na jídlo a rodiče jim jeden po druhém umírali na Aids, měla jsem obavu se do této knihy začíst, ale ona mě neskutečně oslovila. Jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat a doslova jsem hltala stránky. U mě je to o takového žánru opravdu neobvyklé, ale natolik mě jednotlivé osudy dětí zaujaly, že jsem nedokázala přestat číst. Román poukazuje na jasná fakta, důrazně a přesto nepřehnaně s dynamickým dějem a účinným napětím, protože každý, kdo si hrdiny oblíbí, touží dočíst až do konce. 

Děti nikoho jsou drsnou ukázkou prostituce, znásilnění, krádeží i žebrání, ženské obřízky a nevyhýbají se ani dalším tématům, na která obvykle nenarazíte. Zkrátka poukazují velmi věrně na život dětí, jež se ocitnou na ulici a netuší, co jim přinese další ráno. A nejen o těchto dětech, ale i o těch, které žijí s rodiči a ti, ačkoliv se ohánějí, mají sotva na jídlo. Není divu, že se autorka nevyhnula ani sexuálním scénám, které ke knize prostě patří a dokreslují ji. V případě, že by je vynechala, bych vnímala dílo jako neúplné, takhle je opravdu stoprocentní. 

Život v bídě, chudobě a krutosti je od prvních stránek provázen spoustou silně působících emocí od negativních až po ty kladnější, které pro mě byly překvapením. Ale ne celý děj je tak depresivní, milým překvapením a vyzdvihnutím díla jsou části, ze kterých sálala láska, zamilovanost, romantika a štěstí. Tím pádem jsou podle mého Děti nikoho opravdu vyvážené a nic není přehnané. Já osobně jsem neuronila ani slzu, ale... několikrát jsem měla namále, protože ty příběhy jsou opravdu dojemné a každý, kdo nemá srdce z kamene, by ustrnul.

"Ty nevíš, že lásku ženy nezískáš násilím?" "Mně stačí tvý tělo," uchechtl se. 

Ráda bych poukázala na fakt, že dílo bylo také promyšlené a kreativně propletené. Právě ta spletitost dokresluje vyšší hodnotu celé knihy a rozhodně s ní bude spokojený i náročný čtenář, který jinak ohrnuje nad podobnými romány nos. Tento má totiž opravdu, co nabídnout a čím své čtenáře oslovit! 

Pro mě mělo přínosem i jakési kouzlo, které kniha obsahovala v podobě šamanské magie. Nic, co by dělalo dílo méně věrohodné, ale spíše to dokresluje jakési tajemno, které na mě samotná Afrika vrhá. 

Finále celé knihy bylo prostě... dokonalé. Zajímavé, nápadité i srdceryvné a čtenář od knihy neodchází s depresí, ale naopak jakousi nadějí a pocitem, že má cenu pomáhat a snažit se vidět svět lepším, než je. Všechny příběhy, které autorka započala, jsou dokončené - ne všechny končí tak, jak bych si přála. 

"Zlobilas a dostaneš za vyučenou." Nalehl na ni. Byl těžký, strašně těžký. "Takhle se trestaj neposlušný holky. A opovaž se ceknout." 

Co mi dělalo problém? Jelikož nejde o jména a názvy, na které jsem zvyklá, tak jsem se trochu motala mezi hlavními hrdiny, kterých bylo více, než jsem očekávala, ale díky tomu, že byli tak rozdílní a působili na mě emoce, jsem si velmi rychle zvykla. 

Kniha obsahuje také množství cizích výrazů, která  pokud jsem pochopila správně, jsou ve větě ihned vysvětlena.

Tahle mizerná chatrč je náš domov. Kde seženu tolik peněz na nájem? Vždyť nemám ani na jídlo. Poslední dny se mi prostě nedařilo... A přitom je strašné, že nedokážu najít lepší práci než prostituci...

Tato srdceryvná kniha vypovídající o tragických osudech afrických dětí není pro slabé povahy. Jelikož jde o příběhy, inspirované skutečností, o to víc román zapůsobí a nenechá nikoho chladným. 

Kdo by si podle mého měl knihu přečíst? Každý, kdo se chce zamýšlet nad různými tématy, jelikož román k zamyšlení přímo vybízí. Nelehká četba osloví každého, kdo chce prozřít. 

Maminko, maminečko, proč jsi nás opustila? 

Knižní obálka: 

Je velmi poutavá a krásná. Působí na mě optimisticky, za to možná může barva obálky. Ale jsem ráda, že ilustrace už od pohledu není depresivní, protože v díle jde o mnohem víc.  

Anotace: 

Když David, John a malá Susanne osiří, skončí v rukou krutého strýce. Chlapci se rozhodnou, že utečou. Sestřičce slíbí, že se pro ni vrátí. Tehdy netuší, co dívenku u strýce čeká. V Nairobi lepší život nenajdou, skončí v dětském gangu, kde platí tvrdé zákony, drogy a násilí. John se z gangu vymaní díky dívce Kioni, zatímco Davida spaluje pocit viny za smrt malé sestry… 

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání: 2012

Žánr: Romány, Literatura česká

Počet stran: 189

Vazba: pevná s přebalem