 |
| Zdroj |
ZE ŽIVOTA BLBKY: Webové stránky, Facebook
Život prostě není procházka růžovým sadem, zvláště pokud v tom zmateném světě máte najít svou druhou polovičku. Mnohdy se to vůbec nedaří a člověk má tendenci propadat beznaději. Ze života blbky vás ujistí, že v tom rozhodně nejste sami, a že právě ty chvíle, ve kterých byste se nejradši hanbou propadli, se po čase stávají těmi nejvtipnějšími historkami.
RECENZE: Ze života blbky
 |
| Zdroj |
Svou prvotinu si nazvala Ze života blbky. I ty sama se dost často označuješ za blbku, ale na rozdíl od většiny lidí to nevnímáš nijak urážlivě. Jak jsi vůbec k tomuto oslovení přišla? Začala sis tak říkat sama, nebo s tím přišel někdo z tvých blízkých? 😊
Ani nevím, jak jsem k tomu přišla. Evidentně se to se mnou táhne tak dlouho, že si nevybavím ten prvotní impuls. Sama si mnohdy dávám i horší názvy, když se mi nějaký den vysloveně daří. 😄
Četla jsem, že jsi spisovatelkou chtěla být už od malička. Jaké byly tvoje první literární pokusy?
První literární pokusy? No přeci dopisy posílané potají během otravných hodin zeměpisu nebo matematiky. A teď seriózně - mé první zápisy mám schované v podobě Palubních deníků, které jsem na popud mého táty vedla během našich dovolených. Tam jsem popisovala členy výpravy a jejich funkce, příhody, zážitky či počasí. Něco podobného jako deník, který vedl pomocný učitel Václav Poustka při Dobytí severního pólu.
Publikovala jsi nějaká svoje díla i na webech určených pro amatérské spisovatele?
Nikoliv.
Jak dlouho jsi Ze života blbky psala?
Měla jsem napsaných několik stránek příběhu už asi dva roky, ale jako ostatní moje texty, byly pěkně v šuplíku. Pak jsem dala text přečíst příteli, který ho pochválil a nutil mě, abych ho dokončila. Takže když to tak vezmu, tak tři roky.
Škrtala a přepisovala jsi během psaní hodně? Změnila se výsledná podoba příběhu nějak od jeho první verze?
Text, který jsem měla v šuplíku, a který odstartoval psaní Blbky, by se v knize jen těžko hledal. Bylo to nějakých patnáct stran, které jsem hodně proškrtala a přepsala. Jakmile jsem se rozhodla, že z toho bude kniha, psala jsem pak víceméně bez škrtání.
 |
| Zdroj |
Věděla jsi předem, kam chceš, aby příběh směřoval, nebo byl konec překvapivý i pro tebe?
Měla jsem vymyšlený konec, který jsem ale během psaní nesčetněkrát změnila. O konci jsem se rozhodovala víceméně na základě okamžité nálady (a teď to vypadá, že jsem v den, kdy jsem psala závěr měla šílenou depresi, ale naopak... Jen jsem chtěla nedočkavé čtenáře trochu rozčílit. 😄 )
Konec byl opravdu silné kafe, takže mi nedá se nezeptat. 😄 Byl to pouhý spisovatelský záměr, nebo ses inspirovala nějakým životním osudem?
(😄) Z otázky lze vycítit, že se ptáš, jestli jsem se inspirovala svým životem. Ne, byla to pouhá spisovatelská fikce.
Můžeš nám nějak stručně přiblížit, jak probíhal celý ten proces okolo vydání knihy? (Např. Kolik nakladatelství jsi oslovila. Jak probíhala komunikace. Kdy jsi objevila nakladatelství Kliku. Kdy přišla myšlenka využít Startovač apod.)
Aha, tak teď přijde ta situace, kdy budu vypadat jako blbka. Nu tedy, oslovila jsem celé jedno nakladatelství. Na víc jsem neměla nervy. Šla jsem na kurz "Jak si vydat vlastní knihu", který vedl pan Nosek z nakladatelství Klika. Během kurzu do nás nahustil všemožné informace. Jak oslovit nakladatelství, jak si připravit podklady pro kalkulaci, jak knihu vydat přes crowdfundingovou kampaň. Připravila jsem si tedy vše potřebné a požádala o kalkulaci různá malá nakladatelství. A opět jsem skončila u pana Noska, protože mi vyhovovala jeho komunikace, rady i zkušenosti. Cenově se víceméně všechna nakladatelství vyrovnají, člověk si jen musí vybrat to, které mu padne víc do oka. Pan Nosek mi doporučil i skvělou korektorku. Jelikož jsem neměla peněz nazbyt, a chtěla jsem vydat více než dvacet knih, rozhodla jsem se tedy pro crowdfunding. Opět jsem si vybírala mezi několika weby a Startovač vyhrál. Nastalo kolečko kolem Startovače, což mě nesmírně bavilo. Bylo to takové hraní si s propagací sebe sama na FB a přes mail. Například sdílení fotek s vývojem knihy. Posledních pár dní jsem trnula hrůzou, jestli se to stihne vybrat. 😄 A pak už to jelo skoro samo. Odeslání textu, poslední korektura, tisk. Trvalo to asi měsíc a zvonil u mě kurýr s paletou voňavých knih.
 |
| Zdroj |
Na webových stránkách věnovaných knize píšeš, že tvým cílem bylo zpříjemnit lidem dlouhou chvíli např. v čekárně u lékaře. Odráží Blbka to, co ty sama u literatury vyhledáváš? Představují pro tebe knížky hlavně relax?
Paradoxně takovou literaturu mám právě jen pro oddych. Vyhledávám spíš téma druhé světové války (zejména akce Anthropoid), holocaustu anebo historie Izraele. Poslední dobou pokukuji i po Mexiku. A navíc tato témata mám raději jako literaturu faktu a ne ve zpracování románu. Je ale těžké říci, co mám raději. Někdy si ráda přečtu o mossadu, pak sáhnu po Fulghumovi, následuje kniha o Osvětimi a završím to Stopařovým průvodcem. Všechno je pro mě relax.
Co se týče literatury, byl pro tebe rok 2016 úspěšný. Vydala jsi svou prvotinu, kterou pokřtil tvůj oblíbený spisovatel Miloň Čepelka, a osobně ses setkala s Robertem Fulghumem. Obě setkání musela být úžasným zážitkem. Jak se ti to podařilo? 😊
Setkání s Robertem Fulghumem bych zrovna nepovažovala za setkání. Loni byl hostem Listování. Když jsem tedy zjistila, že bude přítomen, s nadšením jsem koupila lístek a vyrazila za jeho úžasným humorem a úsměvem. Pak jsem si vystála frontu, nechala si podepsat knihy, vyfotila se a umřela blahem, že na mě promluvil asi deset slov :)
S Miloněm Čepelkou to bylo jinčí kafe! Předně musím upozornit, že Jára Cimrman je pro mě největším Čechem a Miloň Čepelka nejvíce oblíbeným hercem DJC (Pozn.: Divadlo Járy Cimrmana). Když jsem si bláznivě představovala křest Blbky, to bylo v době, kdy ještě nebyla ani dopsaná, představovala jsem si, že by mi ji mohl pokřtít pan Čepelka. Sám je spisovatelem, takže i to by se hodilo. Dokonce jsem to tenkrát řekla svému synovci. Jaké překvapení to bylo, když mi později poslala moje sestra pozvánku na povídání s Miloněm Čepelkou u nich v Novém Kníně, kde kdysi pan Čepelka učil. Šla jsem tam právě se svým synovcem a švagrem. Oba do mě hučeli, abych se ho zeptala. Takže jsem tam nastoupila a jako pravá blbka jsem na něj v nervozitě vychrlila změť slov. Líná huba, křest, prvotina, Blbka, prosím, kmotr. Ani jsem se nestihla nadechnout, když pan Čepelka bez váhání odpověděl: Kdy, kde, jak? Pak jsme si vyměnili několik velmi milých mailů, kde jsem ho informovala o vývoji a on mi polechtal ego, že se těší na mé dílo. Odeslala jsem pozvánku a doufala, že dorazí. Dorazil. A nemůžu to popsat jinak, než že byl okouzlující. Milý, vtipný, zábavný, inteligentní. Prostě Miloň Čepelka, kterého známe z televize. Spíš ještě lepší. Takže tak... Prostě jsem si vysnila skvělého kmotra, sebrala odvahu, oslovila ho a bylo to.
 |
| Zdroj |
Není tajemstvím, že se tvoje knižní Blbka dočká pokračování. V jaké fázi se druhá kniha nachází? Prozradíš nám, na co se v ní čtenáři mohou těšit?
Zatím jsem stále ve fázi psaní. Mám zhruba 75 %. A na co se můžete těšit? Trapasy, držkopády, lehké erotično a možná i zmoudření? 😄 Sama ještě nevím, co přesně Blbka dvojka přinese.
Plánuješ v letošním roce něco nového i v rámci sebepropagace? (autorské čtení, natáčení videí na YT apod.)
Video na YT nehrozí. Na to mám své čtenáře až příliš ráda. Autorské čtení bych klidně uspořádala, ale nevím, zda by o to byl zájem. Pokud by nějaká knihovnice měla zájem a chtěla mě pozvat, ráda přijedu a ztrapním se i v té nejmenší vesnici u nás. 😊 Jinak neplánuji nic velkého, budu ráda, když najdu čas pro dokončení dvojky. Ale kdo ví, co mě za týden napadne za akci.
 |
| Zdroj |
Komentáře
Okomentovat