Další rozhovor a tentokrát se s českou autorkou Leonou Škodovou, která se zaměřuje na žánr paranormal romance a vydala e-book Snoubení tmou, který jsem měla možnost recenzovat. Za recenzní e-výtisk jsem moc ráda a děkuji, protože šlo o něco opravdu neobvyklého.
Tuto autorku můžete navštívit i na jejím blogu Snoubení tmou, kde se dozvíte mnohem víc, ale já jsem ráda, že mi odpověděla na všechny mé otázky, i když někdy pro ni určitě bylo obtížné odpovědět. Moc tímto Leoně Škodové děkuji za zajímavé odpovědi, které vás na přečtení jejího díla naladí ještě více! :o)
Odkaz: Blog Snoubení tmou
Odkaz: Blog Snoubení tmou
Já patřím k té menšině podivínů, kteří se zajímali o upíry, vlkodlaky a další různé mýtické tvory už předtím, než se stali hitem. Dříve jsem patřila k takovým těm „divným“, co cestovali ve fantasy kostýmech přes půl republiky, aby se pak s podobně „postiženými“ lidmi honili po lesích, stříleli Sauronovy skřety nebo přežili jako jediný upír ve vlkodlačím městě… :) Tajemno a nadpřirozeno mě prostě vždycky fascinovaly. Pokud jde o upíří knihy, já toho zas tolik načteno nemám a neměla jsem ani před napsáním Snoubení tmou. Až po dokončení rukopisu jsem si vlastně začala dělat průzkum, s čím kdo v tomhle žánru přišel. A bylo to občas trochu ubíjející, protože spousta mých rádoby originálních nápadů už byla čtenářské obci představena. Upíří sérii nemám snad ani žádnou dočtenou.
Inspirovala tě k tomuto tématu nějaká kniha? Popřípadě, jaká?
Ale jo, nebudu to zastírat. Je sice pravda, že jsem během střední školy psala příběh o vlkodlakovi, o němž se jeho vyvolená nikdy nesmí dozvědět pravdu. Bylo to ze středověku, s větší dávkou magie. Jenže jsem o ten příběh přišla, když mi umřel počítač. A bylo to Stmívání (film), co mi dalo odvahu začít zase něco tvořit. Vzpomínám si tenkrát, když jsem to viděla poprvé, jak mi bylo líto, že tenhle žánr dneska nikdo nedocení. Že je to docela dobrá myšlenka. No a o pár týdnů později na to najednou koukali a četli to všichni. Než jsem knihu dopsala, bylo už přeupírováno.
Styl psaní mi dával zabrat, ale byl velmi neobvyklý a kreativní. Jak jsi na něj přišla?
Na to se nepřichází. Každý rád čteme něco jiného a já jsem typ, který nudí jednoduchý styl u jednoduchých příběhů. Samozřejmě precizně zpracovaná dějová linka to může nahradit, ale v rámci YA literatury mi to všechno prostě přijde na jedno brdo. Nuda, přímočarost, stále se opakující slovní obraty, atd.
Bylo těžké ho vypisovat stále po celou knihu?
Ani ne. Nepsala jsem tu knihu na jeden zátah, takže to přicházelo samo postupně během korektur. Vím, že si tak trochu hraju s ohněm, protože to každému nesedne nebo můj záměr nepochopí tak, jak jsem chtěla. Ale to je úděl začátečníků. Mám zas na druhou stranu čtenáře, kteří si ten styl vždycky chválili. Možná je to z mé strany bojkot toho, čeho je v YA fantasy literatuře plno. Tohle mi tam chybělo, tak jsem si to musela napsat sama. Třeba se přece jen najde víc takových jako já.
Proč se v knize objevil Christián Grey a jeho společnost?
Čekala jsem tuhle otázku a jsem za ni ráda. Moje knížka včetně jmen vznikla někdy v roce 2009, tehdy jsem určitě ještě o žádném panu Greyovi ze Seattlu neslyšela. To jméno už tam prostě patří, i když přiznávám, že jsem měla velké dilema, jestli to přece jen nevzdat a nedát mu na poslední chvíli jiné jméno. Někdo to skousne, někdo ne. Opět jsem dala na radu čtenářů. Žádný z nich neměl problém ty dvě postavy oddělit. S firmou je to totéž. Nejsem fanoušek 50 odstínů, takže nevím, jak přesně se tam firma jmenovala. Od začátku to měli být obchodníci z Canary Wharf v Londýně. Jméno firmy je stále stejné od prvního okamžiku, kdy jsem ho do rukopisu v roce 2009 zanesla.
Do knihy jsi zařadila také vlkodlaky. Proč ses tak rozhodla?
Asi mi bylo líto, že jsem je opustila a přeorientovala se v psaní na upíry A taky proto, že jsem musela hodně zvažovat, jak věrohodně knihu ukončit a nepsat dalších sto stránek. Vlkodlaci mi to dost usnadnili, ale to bychom se už bavily o pokračování.
Na blogu jsi poukazovala na to, že není snadné získat nakladatelství na vydání. Shrneš nám trochu svou strastiplnou cestu k úspěchu?
Jako asi všichni jsem zažila spoustu odmítnutí. Dnes jsem za to moc ráda, protože jsem měla tu čest s pár českými „rychlokvaškami“ ze stejného žánru. Musela bych se stydět, kdyby to někdo vydal v takovém stavu, v jakém jsem rukopis rozesílala. Což se některým očividně stalo. Vzpomínám na knihu, která snad neprošla pořádnou korekturou, přestože šlo o počin známého nakladatelství. Jako by se tím nikdo z redakce nechtěl prokousávat a vydali to jen proto, že jde o žádané téma. Co se týče mě, jeden nakladatel si sice rukopis vyžádal kompletní, ale ani tam to nakonec nedopadlo. Tak jsem to pak pár let nechala plynout a zveřejňovala kapitoly z knihy různě na internetu. Podle reakce čtenářů jsem se pak k rukopisu vracela a přepisovala, upravovala, škrtala… Nakonec mě můj stávající nakladatel našel sám právě na jednom portálu pro začínající autory a nabídl mi spolupráci. Redaktorka s mým souhlasem předložila rukopis šéfredaktorce a bylo to odklepnuto. :)
Co pro tebe vydání tvé e-knihy znamená?
(Skoro) všechno! Říkám skoro, protože přece jen sním, že si jednou svou knížku podržím v rukách a vdechnu vůni papíru a barvy. S tištěnou knihou se taky lépe pracuje na propagaci. E-knihy u nás opravdu ještě nejsou tak rozjeté. Není lehké přesvědčit lidi, že je musejí kupovat, aby si jednou mohli donést domů tu papírovou. Ale to trochu odbíhám. Už jako malá jsem si přísahala, že vydám jednou knihu. A teď je to tu. Nehodlám se nazývat spisovatelem kvůli jednomu malému vítězství, ale moc se těším na všechny odezvy a třeba i další vydané díly. Bez čtenářů to nejde. Jsou nejlepší hnací síla pro další tvoření.
Chystáš nějaké další dílo, které bys ráda představila čtenářům?
Na to jsem tak trochu odpověděla už výše. Ráda bych vzhledem k otevřenému konci knihy poskytla čtenářům pokračování. Zařekla jsem se, že nebudu trávit čas na dalších dílech v sérii, dokud se jednou pro vždy neuzavře ten první. Tak teď je možná ten čas. :) Mám i pár jiných věcí, ale tam zatím moje múza odpočívá. Není to ten případ, kdy se nevěřícně přistihnete nad Wordem ještě v pět hodin ráno.
Jaký pocit máš ze své knihy?
Mám z ní dobrý pocit. Samozřejmě je vždycky co zlepšovat. Třeba si ji časem znova přečtu a nebude to už úplně ono. Třeba se domluvím s nakladatelem a v případě tištěné knihy to ještě trochu předěláme, aby to bylo snáze stravitelné i pro širší čtenářstvo Je ale fakt, že po tom nekonečném přepisování několikrát ročně, jsem teď poprvé byla až na drobnosti s výsledkem spokojená i přesto, že text rok ležel bez korektur.
Kdyby byla Claire skutečnou osobou, přátelila by ses s ní? :o)
Jo tak to nevím… Vždycky jsem se chtěla přátelit s Leightonem. Kdyby mi samozřejmě nešel po krku! Je to pro mě ten typ kamaráda, kterého každý potřebuje, protože vám všechno řekne bez rozpaků do očí. Sice na něj není spoleh, ale v té upřímnosti můžete vzít jed na to, že vás šetřit nebude. S Claire se ale taky nedá asi kamarádit moc snadno. Je přátelská, ale příliš uzavřená na to, aby si jen tak někoho pustila k tělu.
Jak se na ni prozatím tváří čtenáři? Zaznamenala jsi nějaké negativní ozvy, které by tě odradily?
Pokud je to otázka na Claire, tak je to podle preferencí čtenáře. Jeden má rád citlivé hrdinky, jinému přijde moc obyčejná… Pokud jde o knihu, na recenze je to zatím 1:1. Těch ohlasů přibývá postupně, ale co jsem se dívala třeba na hodnocení na Databázi knih, už je tam několikrát v Oblíbených a drží si hodnocení 4-5 hvězdiček z 5. Což mě moc těší. Nejsem ale tak naivní, abych s tím počítala i do budoucna. Kniha se teprve pomalu dostává mezi čtenáře. Pokud jde o konkrétní věc, vyčítají mi hlavně trochu zdlouhavou první půlku. Já to chápu. S tou obálkou už prostě člověk nemá moc po čem pátrat, jak to bylo původně myšleno. Na svou obhajobu musím ale říct, milí čtenáři, že můžete být rádi. Tu úplně původní verzi byste fakt číst nechtěli. Tam se nic nedělo asi tak do 293. stránky. Tolik jich má mimochodem celá tahle nová verze
Svou knihu jsi přirovnávala k několika upířím sériím. Mě zaujalo, že kniha má něco společného s Bratrstvem černé dýky. Pro mě je to má top série, ale ve Snoubení tmou jsem z ní nějak střípky nenašla. Co má podle tebe tvá kniha se sérii J. R. Ward společného?
Měla jsem trochu obavy, že pokud ses na knihu zaměřila čistě kvůli téhle tvé oblíbené sérii, budeš zklamaná. Já třeba od Bratrstva zvládla jen první díl. Není to čtení pro mě. Jasně, že nemá moc společného, stejně jako nemá moc společného Pán prstenů s Kulhánkem – ale obojí najdeš ve stejné kategorii. Tady je to podobné. Jsou tu základní společné rysy žánru paranormal romance. Znám naopak čtenářky, co nedají na Bratrstvo dopustit, a s chutí si jej Snoubením proložily. Právě proto jsem ho tam namátkou z toho velkého výběru uvedla.
Čím bys čtenáře navnadila na přečtení své knihy?
Nejlépe asi ukázkou. :) Je ke stažení myslím všude, kde se kniha prodává, a je dost dlouhá na to, aby člověk věděl, jestli to má pro něj smysl. Já můžu navykládat hory doly, ale stejně půjde nakonec o jejich názor na to, co jsem skutečně napsala, a ne co o tom řeknu.
Co si myslíš o projektu Světa mezi řádky - Podpora (začínajících) českých autorů?
Když jsem pátrala, kam s knihou, byla jsem ohromená, že takový projekt vznikl! Kéž pokračuje dál takovým tempem, protože našlápnuto má dobře a lidi to zajímá. Česká literární scéna si volá po takových projektech, protože si stále necháváme od zbytku světa diktovat, co si máme koupit a doporučovat dál. Četla jsem dost bestsellerů ze zahraničí, které by čeští autoři strčili do kapsy… a přitom jsou rádi, když udají svůj tisíci kusový náklad, zatímco „New York Times bestseller“ podprůměrné kvality se prodává ve 36 zemích světa. Smutné. Je potřeba s tím něco dělat.
Komentáře
Okomentovat