Rozhovor s Lenkou Dostálovou: SVÉ PŘÍBĚHY NEVYMÝŠLÍM, ONI PŘIJDOU SAMY.

Nedávno jsem měla tu čest prožít si neuvěřitelně strhující dobrodružství. Po boku Layly jsem si připadala jako v akčním trháku s Van Dammem, protože hlavní hrdinka dokázala k šípku poslat kohokoliv a hlavně mu pořádně nakopat zadek. :o))

Recenze: Projekt Alfa: V pasti - Lenka Dostálová

Už tušíte, kterou knihu mám na mysli? Ano, četla jsem Projekt Alfa: V pasti od české autorky Lenky Dostálové, která svou knihu vydala u nakladatelství Fragment tohoto roku. Brzy bude následovat první kniha ze série Dcery světla a temnoty, ještě letos se na ni můžete těšit! 

Odkaz: Profil: Lenka Dostálová - více informací o autorce

Ačkoliv Layla je sarkastická drzounka, která by mě nejspíš s rozhovorem poslala kamsi a ještě mi pořádně pošlapala páteř, tak česká autorka Lenka Dostálová se mých dotazů ujala s chutí a výřečně je zodpověděla. Odpovědi mě moc potěšily. Jsou milé a navnazují na další autorčina díla. Věřím, že si vás sympatická česká autorka získá svými odpověďmi a také svými knihami. ,o)

Odkaz: Knižní tipy Lenky Dostálové

  

Kdy ses vlastně rozhodla, že napíšeš knihu? 

Psát jsem začala ve třinácti, když jsem chtěla uchovat příběhy z našich dětských her i do dní, kdy jim s kamarádkou odrosteme. Postupně jsem tomu propadla, rozepsala se a v šestnácti jsem si už byla jistá, že přesně tohle chci dělat. 

V kolika letech jsi vlastně poprvé začala psát povídky?

Dokud jsem ve třinácti nezačala přímo s Dcerami světla a temnoty, psala jsem maximálně školní slohovky. Povídky mě nikdy moc nebavily. Postupem času jich pár vzniklo a před pár lety jsem si našla oblibu v „kraťasech“, což jsou opravdu kraťoučké povídečky, ale jinak jsem se jim nikdy moc nevěnovala. 

Kdy ses rozhodla, že se staneš spisovatelkou?

Že chci psát, jsem věděla už v šestnácti na střední. V osmnácti jsem si byla jistá, že se mi to jednou povede. Nevěděla jsem kdy, ani jak, ale nepochybovala jsem o tom. Do té doby jsem byla rozhodnutá stále psát a učit se, abych byla schopná ze sebe vydat maximum. A učit se hodlám dál. Proto jsem vděčná za každý upřímný názor, protože bez toho by to nebylo možné.

Jak dlouho ti trvalo napsat tvůj první román Projekt Alfa: V pasti? 

Projekt Alfa – V pasti jsem psala půl roku. Ale ani zdaleka to nebyl můj první dokončený příběh. Vždycky jsem měla rozdělaných projektů více, takže Projekt Alfa byl až třetí nebo čtvrtý. Avšak první, který se dočkal poličky v knihkupectví. 

Čtenáři si brzy budou moci zakoupit i tvůj druhý román Dcery světla a temnoty: Démon stínů. Což je první díl série. Takže sérii Projekt Alfa máš již dopsanou nebo budeš psát díly na střídačku? Nemáš potom trochu pocit, že se v tom ztrácíš nebo jde jen o to, jak si to autor zorganizuje?

Dřív, když jsem měla na psaní dost času, nebyl problém sledovat klidně i pět dějových linek najednou. Teď už je to mnohem těžší. Proto jsem většinu projektů stopla a snažím se soustředit pouze na Projekt Alfa a Dcery světla a temnoty. Pár dílů mám již hotových, takže mě čas zatím příliš netlačí. Pokračovat v sériích budu nejspíš zároveň. Dcery světla a temnoty vyjdou začátkem října, takže mám ještě nějaký čas na dohánění restů, než začne další maratón.

Kolik dílů asi tyto jednotlivé série budou mít?

Projekt Alfa by měla být tetralogie a Dcery světla a temnoty by měly mít dílů šest. 

Podařilo se ti vydat knihu u nakladatelství Fragment, což je velmi dobrý odrazový můstek pro začínající autorku. Bylo těžké získat spolupráci s nakladatelstvím nebo se ti přálo štěstí už od začátku? :o)

Bylo to štěstí, ale musela jsem si na něj počkat.  Poprvé jsem jeden ze svých rukopisů nabídla před šesti lety. Zkoušela jsem to asi dva roky. Kdo ví, jestli to tehdy vůbec někdo četl, protože odpovědi jsem se dočkala jen dvakrát. Poté mě tři roky zastupovala literární agentura, ale také bez úspěchu. Zrovna když jsem si říkala, že to opět zkusím sama, ozvala se mi paní Klečková, redaktorka Fragmentu, protože ji zaujal jeden z mých příběhů vystavených na stránkách literární agentury Mám talent, za což jí budu už nadosmrti vděčná. 

Chystáš ještě něco jiného, než dvě výše zmíněné série?

Do budoucna určitě. Rozpracovaných příběhů mám tolik, že bych je snad ani nespočítala. A nápadů, které na svůj čas teprve čekají, ještě víc. Jako první bych rozhodně chtěla dokončit Černou růži, což je rukopis, díky kterému to všechno vlastně začalo.

Kde jsi čerpala inspiraci ohledně Projektu Alfa? Je to opravdu kreativně a originálně zpracované, ale podobný nápad už je docela známý, i přesto se ti to podařilo sepsat velmi autenticky.

Většinou je to spíš tak, že inspirace jde náhodou kolem a praští mě po hlavě, když to nejmíň čekám. Své příběhy nevymýšlím, ony přijdou samy. Nevím, jak to lépe popsat. Je to jako vnuknutí, kdy vidím hlavní postavu a maličkatý úryvek z děje. Zbytek pak vyplyne tak nějak sám. Knih je na světě tolik, že je v danou chvíli asi prakticky nemožné, aby se jednotlivá díla vždy alespoň trochu nepodobala. Často si podobnost ani neuvědomuji, dokud mě na ni někdo neupozorní.

Na to, že jsi začínající autorka, se ti povedlo pracovat i s odbornými výrazy a vše bylo uvěřitelné. Jak se ti to podařilo? :o)

Když došlo na odbornosti, musela jsem si něco nastudovat, abych neplácala jen tak rukama do vzduchu. Vždycky mě bavily přírodní vědy, takže k fyzice i genetice mám blízko. Hledala jsem informace o tom, co způsobuje genetické mutace, co dokážou kmenové buňky, nebo to, že existuje hormon, který se tvoří v lidském těle až během dospívání. Hlavním klíčem k úspěchu je, dobře si to v hlavě promyslet ze všech stran, ale do děje dát jenom nedůležitější základ.

Hlavní hrdinka mi nepřišla zrovna sympatická, protože na mě byla dost drzá a často házela ramena. Čerpala jsi někde inspiraci z reálného života nebo je Layla jen tvůj výmysl? :o)

 :-D Nepřiznává se mi to zrovna lehko, protože taková reakce není jediná, ale Layla jsem já. Doslova. A lidé, co mě znají, říkají, že jsem to celkem trefila. Samozřejmě, že je spousta věcí upravená tak, aby mi vyhovovala do děje, ale ten základ tam někde je. :) Pokud ale budu upřímná, tak mají pravdu. Vím, že mám svoje chybičky. Když nemám náladu, je lepší se mi klidit z cesty, nálady dokážu měnit rychleji než aprílové počasí a sarkasmus je v mém případě spíš reflex, než cokoli jiného. 

Opravdu netypický vztahový román sis pro čtenáře připravila. Mě to trochu mrzelo, ale musím uznat, že to bylo hodně neotřelé. Nerada píšeš romantiku, nebo proč jsi vykreslila tu část právě takhle? 

Vím, že ta romantická část se mi moc nepovedla. Pravdou je, že jsem ze všech těch romantických a vztahových situacích v knihách už unavená. Jakmile je v anotaci „zamiluje se“, nedej bůh „zamiluje se, ale chce jiného“, šílím. Přímo odfláknout jsem to sice nechtěla, ale stalo se. Layla si na svoje romantické chvilky bude muset prostě ještě chvíli počkat. :) 

Můžeš nám prozradit, jakým směrem se bude odvíjet Laylin život a co pro ni ještě chystáš? ,o) Určitě se čtenáři mají na co těšit. Takže nějaké další chvilky hodné akčního hrdiny? :o)

Layla není ten typ, který by se dokázal schovat a čekat, až se to přežene. Jak by řekla, Georgia, chybí jí pud sebezáchovy. Takže ano, chvilky hodné akčního hrdiny určitě chybět nebudou. ;-) Samotný fakt, že nemá dost socioramitinu, aby přežila, jí nedovolí sedět se založenýma rukama. Určitě nebude chybět Serov a pár dalších známých tváří, stejně jako se objeví spousta nováčků.

Liší se Projekt Alfa od Dcer světla a temnoty nějak zásadně nebo jsou si série v něčem podobné? 

Nějaké podobnosti tam určitě budou. Například jedna z hrdinek, pro kterou je sarkasmus denní chleba, nebo romantika, která se bude rozvíjet jen polehoučku. Konec konců mám na vývoj vztahů šest dílů! :-D A samozřejmě nebezpečí, se kterým hlavní hrdinové ve svém životě určitě nepočítali. Ale doufám, že tím veškeré podobnosti končí.

Ve druhé sérii ses pustila do démonů. Proč právě démoni? Jak ses k takovému nápadu dostala? :o)

Vždycky mě lákala magie a veškerá mystická stvoření. Kdybych mohla, chovám ve stodole draka!  A boj dobra se zlem by bez správného záporáka byl nuda. Navíc to byla naše nejoblíbenější dětská hra.  A jeden z prvních příběhů, které jsem začala psát. Jako jeden z minima nápadů vznikl smícháním několika seriálů, komiksů a knih. Ale dějová linka je originál. Prvotní verzi jsme dokonce psaly ve dvou, a i když jsem to dokončila sama, je moje „sestřička“ stále součástí příběhu, i když tvrdí, že s původní předlohou to již nemá nic společného.

Budeš se v dalších dílech (či nové sérii) více zaměřovat na romantiku nebo zůstaneš u svého originálního ztvárnění? 

Zkusím se polepšit, ale nic slíbit nemůžu. :) Mám i nápady, které jsou na lásce několika lidí vystavěné, takže dříve či později se tomu stejně nevyhnu.

Zkusíš navnadit své čtenáře na obě své knihy? :o)

Navnadit? Sakra… Hádám, že bych mohla využít svůj zápor jako dobrou páku, takže pokud má někdo chuť si přečíst příběh, ve kterém polovinu stránek nezabírá rozebírání faktu, zda mu má hlavní hrdinka říct, že ho miluje, ale zároveň ji neuvěřitelně štve, tak jsou obě mé série správná volba.  

Stalo se ti, že ti tvých knižních hrdinů bylo líto, když jsi je vkládala do těžkých situací? 

Nikdy! Vlastně jsem v tomhle ohledu docela zlomyslná. :-D V první řadě, mě ten příběh musí bavit, aby mohl bavit i ostatní. A mě by kniha, kde má hlavní hrdina všechno na stříbrném táce, nebavila. Když tvořím, chci cítit to, co hrdina. Chci se s ním smát, brečet, vztekat se. Proto to přeci dělám. V příběhu můžu zažít to, co ve skutečném životě ne.

Jak dlouho ti trvalo sepsat jednotlivé romány, které vlastně vyšly ve stejný rok?

Jestliže mi Projekt Alfa – V pasti trval nejkratší dobu, tak Dcery světla a temnoty – Démon stínů nejdéle, protože jsem na něm začínala. Prvních padesát stránek jsem přepisovala tolikrát, že bych to nemohla ani spočítat. Poslední tečku jsem udělala po pěti letech. A i tak jsem se k tomu poté vrátila a znovu to přepsala. Přesto mám pořád strach, že bych na tom mohla ještě dělat. Je těžké se pustit původní představy, kterou máte zažitou roky, i když víte, že je dětinská, plná začátečnických chyb a nesmyslných scén, které pro samotný děj nejsou důležité, ale vy je máte rádi, protože jste na ně zvyklí.

Překvapíš letos ještě své čtenáře nebo už další díly budou vycházet až v roce 2017?

Letos již nic dalšího nevyjde. Pokud ale nebyl Projekt Alfa propadák a bude mít nakladatelství stále zájem, mohl by druhý díl vyjít začátkem příštího roku. 

Je někdo, komu bys prostřednictvím tohoto rozhovoru, chtěla poděkovat za podporu?

Takových lidí by byla spousta. Své „sestřičce“ Janě, že se mnou chodila každý den ven a prožila se mnou tolik dobrodružství, že by vystačila na celý život. Kamarádce Jiřině, že mi věčně nakukovala přes rameno a rvala mi papíry zpod ruky, aby si je mohla přečíst. To mě motivovalo víc, než cokoli jiného. Taky bych chtěla poděkovat mamce, tetě a Jitce, protože ve mně věřily, stejně jako patří dík paní Klečkové, která mi dala tu šanci ukázat, co ve mně je. A naposled patří můj dík i těm, kteří se mi kvůli mému koníčku smáli a shazovali mě. Ano, děkuju i jim a jsem jim vděčná, protože touha dokázat, že se mýlí, byla přesně to, co jsem potřebovala, když jsem chtěla se vším praštit. 

Jaký máš názor na projekt Světa mezi řádky: Podporujeme (začínající) české autory?

Myslím si, že je to skvělý nápad. Ze své vlastní zkušenosti vím, že mnoho čtenářů fantasy si knihu nepřečte čistě proto, že je od českého autora. A nedivím se. Sama jsem od českých autorů moc knih nečetla čistě proto, že jsem se často spálila. Proto upřímná recenze a propagace českého autora je přesně to, co potřebujeme, pokud na to ta kniha skutečně má.